Prodej výrobků

Pokud budete mít o jakýkoliv z mých výrobků zájem, prosím spojte se se mnou přes kontaktní formulář.

čtvrtek 31. července 2014

Vesnický jarmark

V minulém příspěvku jsem vám ukázala co jsem tvořila na jarmark, který se konal v naší vesnici. 
Tak dneska přináším zbytek věciček. 
Celý týden se snažíme užívat jako rodina společně s tatínkem, který má zaslouženou dovolenou. Jenom jsme zjistili, že týden je opravdu málo. :-( 
Ale jsme rádi i za tenhle čas, který trávíme společně. Děti jsou maximálně šťastné a manžel mě prý obdivuje jak tohle jejich hádání, pošťuchování a neustálé bitky mohu dlouhodobě vydržet. :-D 
Prostě ženská vydrží téměř všechno i když přiznávám, že občas (stále častěji) jsem na pokraji psychického vysílení i já. :-D 

Tak a těď už slibovaná tvorba a nakonec i stánek s mou maličkostí. 
























neděle 27. července 2014

Měla bych se zamyslet.....

Když mi bylo dvacet považovala jsem třicátníky za již staré. Když mi bylo třicet posunula se moje hranice pro stáří na čtyřicítku.  Ta se mi nyní kvapem přibližuje a já po včerejšku přemýšlím, že asi budu muset přiznat barvu a uznat, že už nejsem moc mladá. 

No a abych se dostala ke včerejšku. :-) 
V naší vesnici proběhly slavnosti. Na programu byl jarmark, nádherné divadlo ke stoletému výročí divadla u nás a večer zábavička. 
Na zábavě jsme s manželem nebyli už ani nepamatuji. Co jsou doma malé děti, a my bez hlídání, trávíme večery doma. 
Konečně se poštěstilo a přijela k nám babička a my mohli vyrazit s manželem bez dětí. Tedy našeho puberťáka jsme chtěli vzít, ale on s námi , v jeho očích důchodci, jít odmítl. 
Jelikož mám docela dost problémů s koleny a kyčlí, šli jsme jenom tak posedět a pobavit se s lidmi. 
Po prvním pivku jsem začala šilhat po tanečním parketu. 
Po druhém pivku (moje maximum co vypiju za večer) jsem dospěla k závěru, že přece ještě nemůžu být tak stará, abych si nemohla ani zatancovat. Tanec jsem vždy milovala a tak když už jsme byli na parketě, tak jsem si to náramně užila. (až moc).
Myslím, že na tenhle taneček(a ne jeden) budu vzpomínat ještě dlouho. Hlavně na následující noc, kdy jsem spala dohromady asi hodinu a na bolesti kyčle mi nezabraly ani dva brufeny. Celou noc jsem si nadávala a nechápala, jak se mi v hlavě mohla vylíhnout myšlenka, že jsem ještě vlastně docela mladá holka. :-D
Dnes už je to trochu lepší. Možná díky tomu, že jenom ležím a sedím a sousedka mi píchla injekci proti bolesti, kterou mám doma v zásobě pro všechny případy. 

Takže moji poslední taneční zábavu mám již za sebou a od příště už opravdu jenom sedím a v kapse nosím lísteček na kterém budu mít napsáno.
  "JSI STARÁ A CHROMÁ, TAK O TOM TANCI ANI NEUVAŽUJ!!!!! "

Mějte se moc a moc krásně. Já se jdu věnovat nějaké méně náročné činnosti než je tanec. Třeba háčkování. (musím využít dobu než se mi udělají nárustky na kloubech a karpály)   :-D 

vaše Lenka 








pátek 25. července 2014

První nafocené kousky na jarmark

No o moc víc už jich nebude. Snaha byla, ale polovina věcí zůstala ve fázi rozpracování. :-( 
Ale oproti tomu se mi zase povedl dokončit věneček, který mi tady už rok ležel rozpracovaný. Takže je dobrá vidina toho, že časem dokončím i to co mám teď rozpracované. :-D 
Pro látkové kytičky jsem vymyslela další využití kromě věnečků.
V časopise Venkov a styl mi učarovaly věnce z obilí a tak jsem nemohla nevyzkoušet. 
No a ještě jsem sfoukla několik pytlíčků s vůní levandule a srdíček pro radost. 
Zítra dokončím dopoledne ještě dva věnečky a dvě čepičky a tím končím. 
A odpoledne hurá s kůží na trh. Nejvíc se stejně těším na společnost ostatních vystavujících tvořilek. :-D 
Mějte se moc krásně a já jdu stíhat kartičky na výrobky. 
Lenka 
































úterý 22. července 2014

Pastelkovníky a čas táborový

Jak už jsem se zmínila minule, tak jsme s rarášky absolvovali skvělý denní tábor v naší vesnici.
Kluci byli úžasní a do kolektivu se rychle zapojili. Hlavně Luky byl nadšený z dětí a soutěží a her. 
Jsem máma, která má extrémní strach z toho aby Luky někde něco nechytil a proto s nimi téměř nikam mezi děti nechodím.  Měla strach, jak budou děti na kolektiv reagovat. Zvládli to na jedničku s hvězdičkou a já snad taky. Každopádně vypadnout z domácí izolace byl pro mě balzám na duši. 
Poznali jsme spoustu fajn lidiček a dokonce jsem asi po 15 letech šla na chůdách. :-D 
A jelikož jsem holka tvořivá, tak jsem se ještě před táborem nabídla, že bych dětem mohla letos nějaký dárek vyrobit já. Domluvili jsme se do jaké ceny je potřeba se vejít a šlo se na věc. 
Moje naivní představa, že to půjde rychle vzala za své již při stříhání 32 kousků pastelkovníků. 
Na lícovou stranu jsem použila omalovávací látku z IKEI. Takže každý si může pastelkovník vymalovat svými oblíbenými barvičkami (na textil). 
Nejstarší kluci, kteří dělali vedoucí oddílů dostali místo pastelkovníku polštářek. Aby si po tom týdnu ve vedoucí pozici měli na čem odpočinout. :-D 
Tábor skončil a kluci se ptají kdy už zase půjdeme na další. :-D 
Já jsem nabrala spoustu pozitivní energie a tvořím a tvořím. V sobotu totiž jdu se svými výrobky na místní minijarmark a kdy myslíte, že jsem začala něco dělat na prodej. Kdo si tipnul, že včera, tak se trefil. 
Tak já jdu zase motat kytičky na věnečky. 
Mějte se krásně  a děkuji moc za vaše komentáře. Nějak poslední dobou nestíhám na ně jednotlivě odepisovat. Moc se omlouvám a slibuji, že se polepším. 

Lenka


















pátek 18. července 2014

Chvátám, chvátám....

........vás alespoň v rychlosti pozdravit. 
Začínám mít pocit, že toto období je ještě víc hektické, než předvánoční čas. :-D 
Stav u nás: cca 14 dní pořádně nikdo doma neuklidil, nevěnoval se zahrádce a nezdolal haldu oblečení na opravy.  O žehlení se raději ani nebudu rozepisovat. Dětem došla všechna trička. :-D 
Ale poděkování patří našemu nejstaršímu, který i přes to, že je občas na ránu, tak se zahradou skvěle pomáhá a udržuje většinu rostlin naživu, tím, že je pravidelně zalévá. :-D 
Ale jinak si to maximálně užíváme. Jsem s dětmi na místním denním táboře. 
Je to poprvé co jsou v kolektivu více dětí a já jsem naprosto překvapená a šťastná jak skvěle to zvládají. Včera mi dokonce Luky řekl. "Mami, ale já nechci abys už tam s námi byla" . Ještě před půl rokem bych nevěřila, že bych tuhle větu mohla slyšet. 
K táboru se ještě určitě vrátím v některém dalším příspěvku. 
Dnes vám ještě ukáži poslední prácičku, která je již 14 dní odevzdána a vznikala ještě v obývacím pokoji. 
Opět tu jsou moji oblíbení mimoni. 

Těším se až si o víkendu sednu a udělám si relax a přečtu co je u vás nového. 
Mějte se moc a moc krásně. Lenka